Dave Brubeck Quartet - Europe, here we come!
S podporou amerického ministerstva zahraničí zahájil Dave Brubeck Quartet, včetně nových členů Joea Morella a Eugena Wrighta, počátkem roku 1958 velké turné po Evropě. Jejich první koncert v Nizozemsku se konal 26. února v legendární amsterodamské hale Concertgebouw, která bývá obvykle vyhrazena pro vystoupení klasické hudby. Od roku 1951 a spolupráce Davea Brubecka a Paula Desmonda získala skupina ohromující renomé. V roce 1954 se Dave Brubeck objevil na obálce časopisu Time. Proslýchá se, že Duke Ellington zaklepal na dveře Brubeckova hotelu, aby mu pogratuloval. Brubeck prý odpověděl: "Měl jsi to být ty." Svému kolegovi věnoval jednu ze svých nejslavnějších skladeb "The Duke", která je součástí tohoto alba.
Toho zimního večera roku 1958 vystoupili na pódium Concertgebouw čtyři američtí hudebníci, kterým všem bylo kolem třiceti let.
Představte si zaplněné hlediště, které s napětím šumí, a čtyři hudebníky, které přemáhá tréma, ale kteří se nemohou dočkat, až vystoupí. Po nesmělém potlesku Desmond zahájil melancholickým, sofistikovaným tématem "Two Part Contention". Do toho se ozval klavír a rozezněl kontramelodii, která prozrazovala Brubeckovo klasické vzdělání a znalost kontrapunktu, kterou získal při studiu u Milhauda a Schoenberga. Jeho vynalézavost byla nejen melodická, ale i rytmická, a věděl, jak si získat publikum. Následovala disneyovská skladba "Someday, My Prince Will Come" uváděná klavírem, tři roky předtím, než velký Miles Davis přišel se stejnojmenným albem. Pokračovali standardem z třicátých let "These Foolish Things" od Jacka Stracheyho, písní, která pomohla proslavit Ellu Fitzgeraldovou. Paul ji vedl svým plynulým, éterickým stylem s občasnými dechovými, disonantními kontrasty, čímž dokázal - pokud to bylo třeba dokázat - své dokonalé schopnosti v harmonickém frázování. Saxofon pak ohlásil téma "One Moment Worth Years". Eugene, který si rád nechával říkat "senátor", jako by vedl soukromý dialog neviditelnou rukou, obratnou a citlivou. Ve stejném duchu vedli dál "For All We Know" - za bouřlivého potlesku. Nyní přišla řada na Joea, aby se dostal do středu pozornosti. Když zahrál "Watusi Drums", publikum objevilo výjimečného bubeníka, který začínal jako houslový virtuos: před patnácti lety hrál Mendelssohnův koncert s Bostonským symfonickým orchestrem. Poté, co slyšel Jaschu Heifetze, usoudil, že mistrovy výšky nikdy nedosáhne, a přešel na bicí. Kapela dále hrála "The Wright Groove", krátkou skladbu, kterou napsal Eugene. Koncert zakončila skladba "The Duke", pocta Ellingtonovi, a poté vynikající provedení "Take the A-Train", klasiky 40. let a charakteristické skladby Ellingtonova orchestru, která zde zazněla ve smršti energie a inovativních rytmů.
Bohužel se původní nahrávka zastavila dříve, než mohl být zaznamenán konec této skladby. Přesto jsme se rozhodli dochovanou část zachovat, abychom podali svědectví o průkopnické kreativitě, která tehdy bublala pod povrchem v nadčasovém umění tohoto výjimečného kvarteta.
Koncert zahájil triumfální kariéru v Evropě. Hlasitě a zřetelně ohlašoval komunikativní nadšení, které bylo trvalým znakem těchto čtyř výjimečných hudebníků.
- Dave Brubeck, Piano
- Paul Desmond, Saxophone
- Eugene Wright, Bass
- Joe Morello, Drums
Recorded at the Concertgebouw, Amsterdam, The Netherlands on 26.II.1958
MONO ? 1958 VARA
Remastered by ? & © 2022 THE LOST RECORDINGS from the originakles analog tapes
Skladby
RECORD 1
- Two Part Contention
- Someday My Prince Will Come
- These Foolish Things
RECORD 2
- One Moment Worth Years
- For All We Know
- Watusi Drums
- The Wright Groove
- The Duke
- Take the "A" Train (incomplete)
