V rodině Vlasty se hojně zpívalo a písňovou pamětí vynikala zejména její maminka Alžběta. Zpěvník, který nosila, tak jak bylo kdysi zvykem, jen v hlavě, byl obzvlášť rozsáhlý. Je plný balad, milostných romancí i trefných tanečních popěvků. I na turecké vpády a vojenské události ve zdejší kotlině se v něm vzpomíná. Mladičkou zpěvačku žijící ve zpěvné dědině a poslouchající téměř dennodenně maminčiny písně objevili na konci padesátých let minulého století při svých potulkách moravskoslovenským pomezím primáš Jaroslav Staněk a cimbalista Jaroslav Čech a přivedli ji do Hradišťanu, kde uzrál její cit pro přednes písně. Když byla po roce 1968 činnost Hradišťanu z politických důvodů omezena, Vlasta začala i se svým manželem Josefem sloužit folkloru v uherskobrodské Olšavě, kde byl primášem vynikající tenorista Luboš Málek. Ale to už byla Vlasta natolik vyzrálá zpěvačka, že si jí všiml i profesionální BROLN a ona se pak stala jednou z jeho nejvýraznějších pěveckých tváří. Muzik, se kterými spolupracovala, jsou desítky. Dnes by se jen těžko našel primáš a dobrý zpěvák, který by ji neznal. Vlasta Grycová byla folklórní královna. Přitom královnou přitažlivou zjevem, naturelem i písňovým projevem. Když zpívala ukolébavky, čišela z nich něha, její balady ohromovaly napětím, až divák zatajoval dech, ve svatebních písních odkrývala v nádherných metaforách posvátnost manželství a těžký úděl vdaných žen, romance okouzlovaly milostností, v koledách v jejím altovém tremolu zvonily vánoční rolničky, do sedláckých nejednou vedle rytmu přidávala i šťavnatý humor. Vlasta byla zpěvačka, která uměla najít písničku pro každou příležitost. A do písní se dokázala ponořit tak, že příběhům, o nichž zpívala, člověk věřil. V baladách se nad neštěstím lidí nejednou rozplakala a o lásce zpívala tak, jako by jí byla přímo zasažena.
