Autoři textů písní Dětí kapitána Morgana stáli programově na okraji společnosti. Dnes již nežije ani básník Pavel Homér Ambrož - ikonická postava brněnského protestního alkoholismu, ani Milan Kozelka - zřejmě jediný praktikující anarchista na našem území.
Hudba Dětí kapitána Morgana je podzemním šansonem. Bezostyšně znásilní jakýkoli hudební žánr, jen aby ukojila svoji poživačnou touhu po zážitku.
Texty byly v životě Dětí od počátku tím nejdůležitějším. V době, kdy kapela vznikala oba jejich autoři ještě žili. Dnes už tu není ani básník Pavel Homér Ambrož - ikonická postava brněnského protestního alkoholismu - ani Milan Kozelka zřejmě jediný praktikující anarchista na našem území.
Právě jejich texty ležely na stole v kuchyni polité kořalkou a tukem při zkouškách „u stolu", které se ukázaly být asi nejefektivnějším popíjením v dějinách muzikantského popíjení. Mnoho z těch básní se nepodařilo oživit a najít pro ně kostým, který by jim slušel, jiné si o něj řekly samy.
Popisovat žánr, který Děti hrají je prakticky nemožné, míchá se tu všechno se vším, jako v žaludku chlapa v kocovině. I proto se Děti rozhodly říkat svojí hudbě autsajdr pop. Je v tom všechno a nic. Jako v jejich písních. Jako v textech jejich písní. Jako v jejich životě. Jako v životě těch druhých.
Skladby
1. Uzavřené oddělení č.18
2. Ústavní lesbičky v kožených bundách
3. Fíky prosazují pěstní právo
4. Jarní osahávání mladistvých
5. Mami, proč jsi nezůstala v Africe
6. Marie
7. Nade mlejnem
8. Námořnická
9. Budovatelská
10. Nevěsta
11. Vojenská
12. Musím tě zabít
14. Ozdravné gumové projektily