Alfred Brendel – Můj hudební život / Datum vydání pro ČR 15.1.2021
Přednášky: Můj hudební život – Beethovenovy poslední sonáty a jeho pozdní styl – Jak hrát Mozarta. Masterclass: Klavírní trio č. 1 B dur op. 99, D 898
Alfred Brendel. Jan Bartoš – klavír, Trio Incendio (Karolína Františová – klavír, Filip Zaykov – housle, Vilém Petras – violoncello)
Velmi osobní setkání s Alfredem Brendelem
Když se Alfred Brendel v prosinci 2008 před dojatým vídeňským publikem loučil po 60 letech s kariérou klavíristy, nebyla to „tečka“, jak se v tu chvíli zdálo. Spíše „středník“. Uvolněnou kapacitu Brendel investoval do dalších svých „životů“ – psaní (hudebních esejů a poesie), přednášení, vedení mistrovských kursů. V lednu 2021 vstupuje do svých devadesátých let – se zkušeností hodnou jeho věku, ale i s chutí poznávat a učit se, která by vydala na další život. A také s humorem, který nezřídka obrací k sobě samému. Málokterá osobnost ovlivnila interpretaci a vnímání hudby jako právě Brendel. Jako první natočil celé Beethovenovo klavírní dílo, podařilo se mu na koncertní pódia vrátit hudbu Franze Schuberta atd. V posledních letech se stále vracel do Prahy a z jeho přednášek a masterclass v Rudolfinu vzniklo i předkládané DVD. Beethoven, Mozart a Schubert jsou jména nejsilněji spjatá s Brendelem – klavíristou. V autobiografické přednášce Můj hudební život pak divákovi dává nahlédnout do světa plného paradoxů, z něhož povstala legenda jménem Brendel – odkrývá zdroje své inspirace, svého vzdělání, umění a vidění světa. Osobní setkání s živoucí legendou je dar, kterého se nám tu dostává.
Citáty Alfreda Brendela
„Své texty vnímám především jako výsledky sebepochybování, bez nichž by se interpret neměl obejít, jako nástroje sebekritiky a jako pokusy o pomoc sobě samému.“
„Jako píšícího klavíristu mě kdosi nazval ‚divokým filozofem u klavíru‘ a v Americe ze mě dokonce udělali intelektuála. Tak to dopadne, když někdo vydává knížky, nosí brýle, a nehraje Rachmaninova.“
„Vedle mých hudebních povinností se vyvinula činnost spisovatele a stala se mou druhou existencí. Hudba byla ústředním tématem, dokud mě nepřekvapily básně… Mám v sobě vícero domů a dveří. Kdo v mé klavírní hře hledá dadaistu, pak si dveře spletl.“
