Bratři Karamazovi, jedinečná kapela, která dokázala podivuhodně skloubit víru, mystiku, bigbít, underground a taky se nikdy nešetřili; živelnost a autenticita z jejich koncertů dělala výjimečný zážitek. Kapela, která přijela na festival vlakem a jediné, co s sebou měla, byla Kúčova kytara a bubeník si vezl paličky. Vím to, protože jsem ho pořádal, přitáhl je ke mně Magor. Dejme mu slovo: Poznali jsme se tak, že jsme do Krumlova přijeli s režisérem Vachkem při natáčení takovýho dokumentu, šli na oběd, byli jsme snad pět minut v Krumlově a najednou za mnou přijde číšník a říká: "Máte venku návštěvu." Já vylez před hospodu, tam stáli dvě máničky a: "My jsme kapela z Českýho Krumlova, večer hrajeme, tak přijď!" Já jsem se vrátil dovnitř a těm čurákum spisovatelskejm a intelektuálskejm povídám: "Vy kreténi, takhle funguje underground, jsem tady pět minut a už byla navázaná mimosmyslová komunikace." Bohužel, před dvěma roky ve věku 58 let zemřel jejich zakladatel, motor a velký člověk Kúča. Než zemřel natočil demáč, který kapela za tu dobu dohrála, vybrousila, studiově nahrála a dnes tedy můžeme předložit plnohodnotné album se 13 písněmi. Duch a hlas Kúči z nich nevymizel! Tohle je jejich sedmé (!) album, které Guerilla Records vydává a dá se tedy myslím hovořit o vzájemných sympatiích, důvěře a spřízněnosti. Bohužel to je také jejich album poslední.
Skladby
1. Tajemství
2. Kámen
3. Něco se rozbilo
4. Černý vůz
5. Chladný polibek
6. Nikdo nemluví
7. Prostěradlo blues
8. Mlčení
9. Ať hodí prvý
10. Probuzení
11. Vítr
12. Studený dříví
13. Žalm 23
