W. A. Mozart – Adagio pro housle a orchestr E dur K 261, Houslový koncert A dur K 219, Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur K 299. L. van Beethoven – Coriolan op. 62, Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr C dur op. 56, Symfonie č. 2 D dur op. 36, Symfonie č. 8 F dur op. 93. F. Mendelssohn-Bartholdy – Symfonie č. 4 A dur „Italská“ op. 90. M. P. Musorgskij – Písně a tance smrti. B. Smetana – Má vlast. A. Dvořák – Scherzo capriccioso op. 66, Symfonie č. 7 d moll op. 70, Symfonie č. 8 G dur op. 88, Biblické písně op. 99. J. B. Foerster – Symfonie č. 4 c moll „Veliká noc“ op. 54. V. Novák – Podzimní symfonie op. 62, Pan op. 43. J. Suk – Asrael op. 27, Zrání op. 34. C. Debussy – Moře, Nocturna. M. Ravel – Šeherezáda, Španělská rapsodie. R. Strauss – Don Juan op. 20. E. Elgar – Introdukce a Allegro pro smyčce op. 47. R. Vaughan Williams – Fantazie na téma Thomase Tallise. W. Piston – Toccata pro orchestr. I. Stravinskij – Koncert pro klavír a dechové nástroje. S. Prokofjev – Skytská suita op. 20. P. Hindemith – Filharmonický koncert. W. Lutosławski – Smuteční hudba pro smyčce. B. Martinů – Concerto grosso H 263, Symfonie č. 1 H 289. E. Schulhoff – Komunistický manifest – Oratorium. M. Kabeláč – Symfonie č. 5 b moll „Dramatická“ op. 41. I. Krejčí – Symfonie č. 1 in D, Symfonie č. 3 in D. J. Ježek – Fantazie pro klavír a orchestr. J. Novák – Koncert pro dva klavíry a orchestr. J. Pauer – Rapsodie pro orchestr. J. Feld – Koncert pro orchestr. J. Klusák – Variace na téma Gustava Mahlera. Sólisté: Josef Suk housle, Josef Chuchro violoncello, Jan Panenka klavír, Alexandr Plocek housle, Géza Novák flétna, Karel Patras harfa, Ladislav Mráz bas, Suzanne Danco soprán, Smetanovo kvarteto, Jan Novák a Eliška Nováková klavír, Václav Holzknecht klavír, Zdeněk Jílek klavír, Libuše Domanínská soprán ad. Český pěvecký sbor, sbormistr Josef Veselka. Symfonický orchestr Pražského rozhlasu (Ježek), Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl. Karel Ančerl. Jeden z nejvýznamnějších dirigentů poválečné Evropy. Člověk, který přežil nacistické lágry i nepokrytý antisemitismus komunistického Československa. Umělec, jenž svou nezměrnou trpělivostí a nasazením vypracoval Českou filharmonii na světový orchestr a uvedl ji s úspěchem do nejvýznamnějších koncertních sálů. Podstatnou část jeho uměleckého odkazu, bezmála komplet jeho studiových nahrávek s filharmonií, vydal Supraphon s velkým ohlasem v letech 2002–2008 na 48 CD na Ančerl Gold Edition. To ale zdaleka není vše. Archiv Českého rozhlasu skrývá bohatství živých nahrávek z koncertů, jež doplňují obraz této dirigentské osobnosti. Na 15 CD Supraphon z tohoto pokladu vybral repertoár, na který se nedostalo při studiovém natáčení; repertoár doširoka rozkročený od Mozarta po díla Ančerlových současníků. Mezi nahrávkami jsou skvosty vrcholného Dvořáka (Symfonie č. 7 a 8, Biblické písně) a Suka (Asrael, Zrání), dirigentem milovaný o prosazovaný Martinů (Symfonie č. 1) a Kabeláč (Symfonie č. 5) i velké opusy světového repertoáru 20. století (Debussy, Ravel, Strauss, Prokofjev ad.). Jedinou výjimkou, jež „zdvojuje“ studiový snímek, je Smetanova Má vlast. Koncertní snímek z Pražského jara je jedním z posledních Ančelrových záznamů z května 1968 před definitivním odchodem do Toronta. Koncertní nahrávky z let 1949–1968 snad ještě zřetelněji než studiový odkaz dokumentují zrání tohoto pozoruhodného umělce.
